Plzeňský Metalfest se letos konal v lochotínském amfiteátru
počtvrté. Akce si celkem rychle vybudovala tradici v kalendářích metalových
fanoušků. Při prvním ročníku jsme potřebovali hlavně sluneční brýle, krém na
opalování a holohlavci i pokrývku hlavy. Při druhém bylo převážně pěkně, ale
jeden krátký liják se už vyskytl. Při třetím už byly dešťové přeháňky častým
jevem a vzpomínám, že jsem si poslední den akce kupoval jedno tričko, abych
vůbec měl něco suchého na cestu domů. Vzhledem k utopenému čtvrtému ročníku
se obávám toho příštího. Bude sněžit, nebo čím to ještě může počasí trumfnout?
Vzhledem ke krátké tradici akce stojí za povšimnutí fakt, že z 25 zúčastněných
kapel jich tu už 10 hrálo v předešlých ročnících. Kdyby své vystoupení
před měsícem neodvolala americká kapela Huntress, byl by poměr dokonce 11 ze
26! Vzhledem k tomu jak bohatá je metalová scéna, už je to na pováženou.
Pořadatelé pohodlně zvou ozkoušené kapely s tím, že když na ně přijeli
fanoušci minule, přijedou i příště. Ostatně jim každoročně přihodí dvě tři nové
kapely. Jistě, z pohledu návštěvníka je to také výhodné: pokud něco
promeškám, za rok za dva tu budou zpátky. Ale hlasy ohledně opakování stále
stejných kapel na festivalu bylo slyšet a myslím, že je nejvyšší čas, aby jim
začali naslouchat i pořadatelé. Mně letos nalákali na Kinga Diamonda a
Airbourne. Tedy dvojici kapel, která tu ještě nebyla. Ostatně hned první den
jsem s klidem vypustil dvě kapely, které jsem zde už v minulosti viděl.
A dost omezená byla letos soupiska i ze zeměpisného hlediska: byly tu kapely
domácí, německé a skandinávské. Jediné dvě (tři) výjimky tvořili Australané
Airbourne a Kanaďané Kataklysm (kteří tu ve stejné sestavě hráli i coby Ex
Deo).
 |
| Vítejte v kempu |
Do Plzně jsem dorazil v 11 hodin. Za normálních
okolností bych využil dvouhodinové doby do začátku festivalu k tomu, abych
se cestou na Metalfest někde naobědval. Jenže už jsem v areálu byl třikrát
a vím, jaké bylo poslední dobou počasí. Takže jsem šel rovnou, až jsem dorazil
k bahnité louce, která slouží jako festivalový kemp. Vypadalo to ještě
hůře, než jsem čekal. Kde nestojí stany, tam jsou pro změnu louže stojící vody.
Nakonec jsem našel volný a pevný prostor hned vedle křoví na samém konci louky.
Jen jsem postavil stan, začínalo pršet. Takže jsem ještě krátce po poledni
vylezl, abych si své dílo nafotil, a pak jsem stan zavřel zevnitř. Zatím není
důvod moknout. Ve 13:00 začíná festival vystoupením valašské powermetalové
čtveřice Power 5. Skoro přesně ve
stejnou dobu přestalo pršet a začalo lít. Když tu chalani přede dvěma lety
zahajovali nedělní program festivalu, měli pod pódiem jen hlouček diváků,
tentokrát měli ještě nevděčnější pozici a sotva vyšší účast. I z okolí
svého stanu jsem slyšel, že lidé půjdou až na Salamandru. Zvláštní bylo, že
opět zhruba přesně s koncem jejich padesátiminutového setu liják přešel do
drobného deště a i já tedy vykročil vstříc areálu.
 |
| Vchod do kempu |
Největší humus byl vybrodit se z našeho „kempu“. V nejlepším
případě se člověk trefil a bláta měl jen po kotníky. Vedle bylo festivalové
parkoviště. Fakt nechci vidět, jak odsud budou chtít ti lidé odjíždět. Snad si
zkusí přijet přivydělat nějaký místní traktorista. VIP parkoviště je pouze na
druhé straně cesty, o lepším stavu by se dalo pochybovat. Pořadatelé se ovšem
snažili motoristy odlákat od používání těchto ploch. Sám jsem slyšel, jak jeden
někomu v oktávce říkal, že jestli má čtyřkolku, ať to klidně zkusí, ale s náhonem
jen na přední kola, ať o tom ani neuvažuje, a začal mu vysvětlovat, kam má jet
zaparkovat. V samotném areálu se toho mnoho nezměnilo. Pivo je místní,
desítka za 30 Kč, dvanáctka za 40 Kč a záloha na kvalitní plastový kelímek
s držátkem 50 Kč. Pod pódiem je nasypán písek a bláta tu moc není. Ale kdo
přišel z kempu, tomu na tom stejně moc nesejde. Obvyklí prodejci
v obvyklých stáncích nabízejí očekávané zboží. Jeden z nich komusi
vykládal, že ještě pár kilometrů před Plzní přemýšlel, jestli to neotočí a
nepojede radši domů, protože zítra má být ještě hůř. V jednom stánku
s cédéčky jsem zahlédl nový Chaostar. Zatím jsem ho nekoupil, uvidím
zítra. V horním patře areálu je mezi rozličnými stánky s občerstvením
i jeden stánek se zmrzlinou. Ha ha, ale třeba se někdo opije natolik, že mu to
bude připadat jako dobrý nápad. Já si koupil jednu dvanáctku a šel dolů
k pódiu.
 |
| Parkoviště u kempu |
 |
| Salamandra na svém druhém Metalfestu |
Ve 14:10 startuje druhá kapela festivalu, ostravská
speedmetalová Salamandra. I ta už tu
byla před dvěma lety. Kapela letos slaví patnáct let existence. Gratuluji! Její
poslední album Time to Change vyšlo před třemi lety, tak už snad bude čas na
změnu. ;-) Zvuk není úplně ideální. Jakoby byla méně slyšet baskytara a také
zpěv by si zasloužil trochu vytáhnout. Takhle jsem poznal pouze to, že zpěvák
zpívá anglicky. Doprovodné vokály klávesistky Hanky Šlachtové byly vidět,
slyšet pouze v případech, kdy nebyly sborové, ale zpěvák Ivan Borovský měl
na chvilku pauzu. Ale takových okamžiků bylo jenom pár. Aspoň že ty klávesy
byly trochu slyšet, to je častější problém. Celkově se Salamandra předvedla
v dobrém světle a ani lehký déšť nám pod pódiem náladu moc nekazil.
Zatímco zahajující Valaši od minulé účasti na Metalfestu
pouze vydali nové album s názvem Power 5, druzí Ostraváci dne Citron mají za tři roky od svého prvního
metalfestového vystoupení na kontě změn celou řadu. Tou nejsmutnější bylo letošní
dubnové úmrtí zpěváka Standy Hranického. Z veselejšího soudku bylo vydání
reedic legendárních alb Plni energie a Radegast. Za mikrofonem
v současnosti stojí Fany Michalík, který s Citronem v roce 1990
nazpíval album Vypusťte psy! Tohle všechno jsem věděl, ale stejně jsem se
sebral a vyrazil do města na oběd. Místní rychlé a drahé stravy si ještě do
neděle užiju dost. Místní dvanáctka v pizzerii stála 31 Kč, ale byly jí
jen čtyři deci. Takže vlastně cena prakticky totožná jako na Metalfestu. Cestou
zpátky jsem ještě u Vietnamky koupil dvě jedenapůllitrové lahve ledového čaje,
protože nealko je na akcích všeho druhu nesmyslně drahé. Šup s nimi do
stanu a hurá do areálu, mám to jen tak tak.
 |
| Crucified Barbara – všechny jsou zpěvačky |
V 16:40 nastoupila hardrocková čtveřice divoženek ze
Stockholmu Crucified Barbara. I
tahle kapela už je na světě patnáct let a v současnosti propaguje své loňské
album The Midnight Chase. Jediná tmavovlasá v kapele je zpěvačka a
kytaristka Mia Coldheart. Druhá kytaristka si říká Klara Force, baskytaristka
Ida Evileye a bubenice Nicki Wicked. Snad není třeba dodávat, že to nejsou
jejich občanská jména (to jen ta křestní). Sborové zpěvy zvládají všechny čtyři
dohromady. Už názvy písní dávají tušit, o co tady půjde: In Distortion We
Trust, Motorfucker, Sex Action. Ano, o zábavu. Nejvíce se odlišovala píseň
Jennyfer, která přišla v pravý čas, aby to nezačalo vypadat, že to holky
pořád hrnou v podobném tempu. Jednu píseň rozjížděla pouze baskytaristka,
jinou zase bubenice, ale nebyly to žádné zbytečné exhibice, kolegyně jim
nechaly tak sotva půlminutu. Správně, jen ať to odsýpá, o tom hard rock je! Zvukově
to bylo na jedničku (což bude platit i pro obě následující kapely). Nepochybně
nejlépe vypadající kapela festivalu svou hodinku využila beze zbytku a
k naší naprosté spokojenosti. I během jejich setu se občas objevoval
drobný déšť, ale už to nebylo nic na pláštěnky.
 |
| Pink Cream 69 – nenápadné hvězdy |
Také po 18:00 se pokračuje v hardrockovém hávu (byť má
nakročeno směrem k heavy metalu), jen scénu okupují Pink Cream 69 z německého Karlsruhe. I když s národnostmi
to u nich bylo vždycky složitější. Jedním ze zakládajících členů je i americký
baskytarista Dennis Ward a od roku 1994 mikrofon třímá Angličan David Readman.
Jejich bubeník Kosta Zafiriou zase navzdory jménu pocházel ze Švýcarska, ale to
už v současnosti není pravda. „The Pinkies“ začínají koncertovat po
dvouapůlleté koncertní pauze a toto byl jejich první koncert s novým
bubeníkem Chrisem Schmidtem, který už s kapelou nahrál její čerstvé
letošní album Ceremonial. Až mě překvapilo, jak normálně a civilně vypadá
takhle slavná kapela. Dvojice kytaristů Alfred Koffler a Uwe Reitenauer si
klidně stojí každý na opačném konci pódia, a divák přitom může koukat skoro
jako na tenisu, jak si přehazují sóla (ale znáte to, ve skutečnosti stejně
skoro všichni koukají po zpěvákovi). Na sobě jeden šedou košili s krátkými
rukávy, druhý černé triko bez jakýchkoli obrázků, džíny a tenisky. Pouze
frontman měl kožené kalhoty i boty. A pouze na bubeníkovi byla vidět nějaká
tetování (ale zase celkem dost). Nové songy Special či Big Machine dobře
zapadly mezi jejich starší kousky a postupem času (měli ho 70 minut) mě i
přesvědčili, že jsou lepší než jejich předchůdkyně. Déšť už ustal, takže si
občas nějaký z kytaristů či zpěvák troufl vyběhnout na betonový prostor
před diváky.
 |
| U.D.O. a za ním Two-Face |
Tentokrát se pauza protáhla na půlhodinu, ale v 19:40
už bylo všechno nachystáno a na scénu naběhla pro většinu fanoušků hlavní
hvězda pátečního dne. Kapela U.D.O.
kolem metalového skřeta Uda Dirkschneidera ze Solingenu má na trhu čerstvé album
Steelhammer, takže nepřekvapilo, že právě se stejnojmennou skladbou vtrhla na
pódium. O chvilku později z novinky zazněla ještě další šlapající skladba
Metal Machine. Mezi ně se vklínila pouze titulka minulého alba Rev-Raptor.
Aktuální sestava kapely také dosáhla značných změn, když dostala úplně novou
dvojici kytaristů, kterými jsou Rus Andrej Smirnov (byl mi povědomý – loni na
podzim jsem ho viděl doprovázet na společném turné dvojici bývalých zpěváků
Iron Maiden Paula Di’Anno a Blaze Bayleyho) a Fin Kasperi Heikkinen. Bubeník Francesco
Jovino je pro změnu Ital, ale v kapele je už od roku 2005. Takže
s výjimkou zpěváka je služebně nejstarším členem sestavy baskytarista Fitty
Wienhold. Zazněly všechny možné největší hity jako Mean Machine, 24/7, Timebomb
či Man and Machine. Celý koncert odsýpal přímo ďábelským tempem, kdy kapela
většinou ani nečekala na aplaus publika a sotva dohrála jeden song, hned
rozjížděla další. Celé se to zastavilo ve 20:35, kdy se na necelou minutu
tvářili, že to už bylo všechno. Jenže jakoby se na pódium vrátila trochu jiná
kapela. Thunderball nabobtnal kytarovým sólem Andreje Smirnova. A pak to přišlo.
Skoro už jsem doufal, že kapitola Accept překvapivě zůstane stranou, ale
kdepak! Balls to the Wall bývala natahována do desetiminutové délky ještě v dobách,
kdy ji Udo zpíval v Acceptu, takže nic nového pod sluncem. Pro mne
dokonalá nuda. Na závěr ještě Fast as a Shark a to je definitivní tečka (ve
20:55, tedy pět minut před limitem festivalového rozpisu). Během produkce této
kapely dokonce vykouklo na obloze sluníčko a ke konci už jsem pozoroval, že mi
jde pára od úst. Inu, něco za něco…
Hlavní hvězdou pátečního dne byla norská blackmetalová
kapela Satyricon. Duo Satyr a Frost z Osla
(plus pár dalších hráčů pro doplnění sestavy) tvořilo jednu z těch kapel,
jejichž produkci jsem se hodlal vyhnout. Další takovou kapelou budou v sobotu
Milking the Goatmachine, kterým jsem se zde už jednou úspěšně vyhnul. Ale ona
se spousta fanoušků rozprchla po Udově metalu a vracet se nehodlali. Zaslechl
jsem i někoho, kdo říkal, že to půjde zkusit z dálky. To mi přišlo
úsměvné. Jaká je bezpečná vzdálenost black metalu? Každopádně to tu není
poprvé, co hlavní hvězda dne znamenala masivní odliv diváků. Hned v prvním
ročníku vyvolal podobný exodus publika mezinárodní projekt Twilight of the
Gods, ale tehdy jsem odcházel až po první písni. Satyricon měli každopádně
hrací dobu od 21:30 do 23:00, takže si je jejich fanoušci nejspíš užili. Jenže
problém fanoušků black metalu byl prostě v tom, že tu žádnou jinou kapelu,
kvůli které by sem přijeli, neměli (švédská Katatonia už je hudebně dávno někde
úplně jinde).
 |
| Tradiční součástí festivalu jsou i autogramiády |
Ve festivalovém stanu se prodávala trička a další produkty s logem
Metalfestu (třeba i černý ručník za tři stovky), trička a cédéčka kapel
vystupujících konkrétní den, plus trička Kinga Diamonda coby hlavní hvězdy
celého festivalu. Triko Crucified Barbara se mi dokonce i líbilo, jenže za
pětistovku mi nestálo. Také se tu prodávala ponča za 120 Kč, což mi přišlo jako
praktický sortiment za slušnou cenu. Před festivalovou pokladnou jsem za celý
den snad zákazníka nezahlédl. Lístek na celý festival stál 1900 Kč, na jeden
den 800 Kč (tedy přesně stejně, co mě na začátku roku vstupenka na celý
víkend). Do města už se mi nechtělo, tak jsem si koupil nějaké předražené
halušky. Citelně se ochlazovalo, takže na pivo už jsem neměl ani pomyšlení, ale
zašel jsem si do festivalové kavárny na grog. Pak jsem vytáhl z kapsy čelovku
a šel do bláta najít svůj stan.
 |
| Festivalové parkoviště |
Celou noc bylo jasno. Byl jsem ve stanu pár metrů od jednoho
z potůčků, co se nedaleko vlévají do řeky Mže, a ačkoli je můj spacák
vhodný do teploty +2°C (extrém -4°C), byla mi v něm v noci celkem
kosa. Ráno se mi ale ze spacáku nechtělo, tak vytahuji mobil a koukám na
předpověď počasí. Na Plzeňsku má pršet minimálně celou sobotu i v noci na
neděli (a nejspíš i v neděli). V těch starých rozšlapaných steelkách
vydržím ještě maximálně den, ale už budu mít obě nohy zničené od puchýřů.
Kotníčkové boty nemá cenu vytahovat, v nich bych se nedostal ani z kempu.
Holínky nevlastním. Takže se o půl deváté vysoukám ze spacáku a tak nějak v poklidu
začínám balit. Obě hlavní hvězdy, které mě sem nalákaly, hrají až na samý závěr
festivalu, což je prostě příliš daleko. Už opět v dešti jsem zablácený
stan poskládal do igelitky, vybrodil se z kempu, přezul do čistých a
suchých bot a ty zablácené staré křusky upustil do odpadkového pytle. Umyl jsem
igelitku se stanem i vlastní ruce, zabalil igelitku do ručníku a vrazil to do
krosny. Pak už jen vytáhnout deštník a vydat se do města. Jakýsi podnikavec tu
právě vytahoval z auta páry holínek. Pozdě, chlape, už mám sbaleno. Když
jsem měl za sebou mírně blátivou alej Kilometrovku, převlékl jsem se i do
čistých kalhot. Přece nepojedu domů zablácený až nad kolena.
 |
| VIP parkoviště |
Videoodkazy pro zvědavé:
Salamandra: http://www.youtube.com/watch?v=FdD_1Cm9Pmk
Crucified Barbara: http://www.youtube.com/watch?v=5VFwUJ5oLkg
Pink Cream 69: http://www.youtube.com/watch?v=DfnVF5SISmY
Satyricon: http://www.youtube.com/watch?v=mVxEGJskhsM
