Začátek roku je i pro mne mimo jiné obdobím bilancování roku
uplynulého. Jaký byl? Co mi přinesl? A co si mohl nechat? O tom jsou
následující řádky.
CYKLISTIKA
 |
| Ano, to malé černé vpravo jsem já |
Svou pátou účastí jsem zakončil projekt 6 x 1000 km po šesti
kontinentech. Tentokrát to znamenalo tisícovku kilometrů naježděných v březnu na Novém Zélandu. Severní Ameriku už asi nedoženu. Projekt sice
v roce 2015 pokračuje druhou sérií, která startuje právě v červnu
výpravou na Aljašku, ale na ni zkrátka nebudu mít peníze. Jinak jsem to nad
očekávání flákal, protože celkově mám za rok 2014 najeto pouhých 1808,8 km.
Ano, od jara do podzimu jsem k té dovolené přidal jen dalších necelých 800
km. To už bych ta kola skoro mohl prodat. A moc to nevylepší ani fakt, že jsem
toho naběhal více než v libovolném předešlém roce. Moje zimní spinningová
příprava byla téměř na stejné hodnotě jako v předchozím roce, stihl jsem
jen o jednu hodinu méně.
FILM
V roce 2014 jsem shlédl 99 projekcí na plátnech
kinosálů. To nedostatečně kulaté číslo se táhne už od léta, kdy jsem na 49. ročníku karlovarského filmového festivalu stihl jen 48 projekcí. Ta jedna mi
chybí i na konci roku. Jednu projekci mají na svědomí Dny evropského filmu
(Dopraváci). Další čtyři filmy jsem viděl na plátnech pražských kin
(Nymfomanka, část II., Godzilla, Interstellar a Hobit: Bitva pěti armád), první
dva jsem prošvihl v našem biografu, druhé dva jsem zvolil v technicky
lákavějších variantách (IMAX či Dolby Atmos). Zbylých 46 projekcí tedy znamená
Biograf Český ráj v Jičíně, včetně čtyř filmů z nabídky Severského filmového klubu. Za vstupenky jsem dohromady utratil 7746 Kč, průměrná cena
vstupenky činila 78,24 Kč. Ano, je to moc, hodlám si začít více vybírat, na co
půjdu.
Desítka nejlepších:
 |
| Velká nádhera |
Pár dalších kategorií:
Nejlepší český film: Pojedeme k moři
Nejlepší animovaný film: LEGO® příběh
Nejlepší dokument: Život Rogera Eberta
Nejlepší krátký film: Julian
Překvapení roku: Strážci Galaxie
Zklamání roku: The Amazing Spider-Man 2
Nejhnusnější film: Je těžké být bohem
Nejhorší film: Dárce
Tentokrát se mi povedlo zcela vyhnout projekcím ve formátu
3D. Spoustu potenciálně zajímavých filmů jsem neviděl. Většina jich vůbec
nedorazila do našeho biografu, jiné jsem zase prošvihl v práci, na
dovolené či jinak. Zajímaly by mne minimálně filmy Hořící keř, Klub poslední naděje,
V nitru Llewyna Davise, Ona, Cesta ven, Ida, Nejhledanější muž,
John Wick, Dva dny, jedna noc či Příběh Marie. Na další filmy jsem vyrazil, ale
nepromítalo se pro naprostý nezájem (čísla v závorce znamenají počet
zájemců včetně mne), což má také svoji vypovídací hodnotu:
 |
| Holubice |
Špinavý trik (1)
Philomena (1) – platí pro obě plánované projekce!
Místa (1) – v pátek večer jeden den po premiéře!
Z těch pár desítek Blu-ray disků ve sbírce mi asi
největší radost udělala třídisková verze filmu Blade Runner. Pár skvělých nákupů
se povedlo přes Aukro (prodloužená verze filmu Hobit: Neočekávaná cesta za 305
Kč) či ve slevových akcích e-shopů (Hoří, má panenko za 99 Kč). Na nových DVD
toho moc nevychází, ale konečně došlo na Vláčilovu Holubici. Pak jsem svoji
sbírku rozšířil o tři filmy Karla Zemana a dokompletoval jsem si českou
filmografii Hajaa Mijazakiho (chybí mi jeho první a poslední film, ale ani u
jednoho z nich se mi nezdá moc pravděpodobné, že by je tu někdo vydal).
Z té více než stovky filmů, které jsem viděl v televizi, nemám sílu
něco vybírat. I když se sem tam nějaká ta perla našla, třeba Lurdy nebo Po svatbě (tak přece jen jsem něco vybral).
HUDBA
Hned v lednu jsem vyrazil do Prahy na koncert Dream Theater. Na přelomu května a června jsem popáté absolvoval plzeňský Metalfest.
Do třetice jsem v září vyrazil do Pardubic na Tarju. Co do kvantity
tradičně slabé, ale na kvalitu všech tří akcí si nemohu stěžovat. O Metalfestu
jsem se tu na blogu rozepsal, jen stručně k ostatním: Dream Theater naživo
přece jen trochu chybí Mike Portnoy. Mike Mangini je určitě technicky perfektní
bubeník, ale Portnoy dělal z jejich živých setů větší show. Tarje vyhazov
od Nightwish jednoznačně prospěl, její poslední album je výborné a naživo je
také lepší, než kdy dříve. Pryč je ledová královna, Tarja je teď na pódiu velmi
živá, energická, usměvavá a vypadá to, že jí zpívání baví. Tedy samé změny
k lepšímu.
 |
| Blues Pills |
Z pětatřicítky nových CD jich spousta zase tak nových
není. Ostatně filmové soundtracky už pár let
kupuji pouze z oblasti
filmové klasiky, tentokrát to znamená třeba Batmana a Střihorukého Edwarda
(tedy roky 1989 a 1990), což konkrétně jsou následky mé návštěvy výstavy Tima Burtona. Ale i v dalších kategoriích jsem párkrát sáhl
zpátky až někam do 90. let minulého století. Rok vzniku 2014 z nich nese
jen 15 kousků, a to včetně dvou příloh rockového magazínu Spark, o kterých mám
vážné pochybnosti, že si je ještě někdy pustím. Další dvě alba jsem si koupil
v digitální podobě, ale i ty byly obě staršího data vzniku.
Nejlepší album roku: Blues Pills
Nejlepší metalové album roku: Epica: The Quantum Enigma
Nejlepší české album roku: Dying Passion: Transient
Překvapení roku: Aftershocks
Zvláštní uznání: Beata Hlavenková: Theodoros
 |
| Doktor Spánek |
LITERATURA
Čtu čím dál méně. Z deseti přečtených knih jich pouze
osm patřilo do oblasti beletrie. Bilancování je
zde tedy velmi jednoduché.
Nejlepší kniha roku: Stephen King: Doktor Spánek
Doporučeníhodná kniha: Patti Smith: Just Kids – Jsou to jen děti
